První je vždycky jen jeden

Mockrát jsem přemýšlel o vlastním blogu. Zkus se vypsat ze svých starostí, říkali mi. Nešlo to. Obavy byly tak silné, že jsem je nepřekonal. Čeho se bojím, ptal jsem se sám sebe. Že to nebude dokonalé. Že to bude trapné. Že to je zbytečný, protože to stejně nikoho nezajímá... 

Píšu úvodní článek a zdá se, že se všichni bubáci rozplynuli jako pára nad hrncem. No, možná někde vzadu ještě číhají, ale nechci jim už věnovat pozornost. Začal jsem psát, to je hlavní. Jdu na trh s vlastní kůží a cítím, že mě to bude bavit.

Podtitulek blogu uvádí: David píše o své cestě, o zkoumání života a tajuplných hlubin internetu. Před časem jsem s důležitou osobou mého života řešil, že mě ve virtuálním světě nepoznává. Zdá se jí, že to nejsem já, když se prezentuju na webových stránkách. Nebo přesněji: zajímalo ji, do jaké míry je to jen role, póza. Pořád jsem to já, vysvětloval jsem. Ještě jsme si na to téma vyměnili mail. Pak mě napadlo, že to možná bylo jen vyslovené přání, abych se v tom světě digitálních nul a jedniček neschovával nebo dokonce neztratil. Připadám si jako potápěč, který se vydává zkoumat krásy podmořského života na vyměřený čas. Taky se vždycky ve správný okamžik vynoří.

Potápeč v moři s rybkami
Zdroj: Lykiaworlddivingcentre.com


Před pár dny jsem poslal esemesku přední české castingové režisérce. Naše profesní spolupráce se před mnoha lety plynule proměnila v přátelství. Už spolu nepracujeme ani se příliš nevidíme. Ale víme o sobě jako dvě spřízněné duše. Ve zprávě jsem ji zval na kávu a podepsal jsem se D. Volala mi zpátky a ujišťovala se, že to jsem opravdu já. Ztratila totiž všechny telefonní kontakty, takže zpráva přišla z neznámého čísla. Ptal jsem se, jak mě poznala. Prý podle "osobitého stylu". Překvapivé a zároveň potěšující, jak hodně o vás může prozradit jen pár slov.

Proč píšu blog?
  • na sociálních sítích je na mě až příliš hlučno
  • rád si tuhle "síť" do detailů vyladím podle svého
  • chci trénovat a zlepšovat psaní, protože mě těší
  • objevuju a zkouším

První článek může být jen jeden. Jsem napnutý zvědavostí, kolik dalších tu přibude a jak se budou líbit. Najdou si své vracející čtenáře? Netuším. Určitě ale vím, že kouzlo psaní budu teprve objevovat. Přeju si: Happy blogging, David! 

A vám, ať je tu dobře. :)

Komentáře

Oblíbené

Vzpomínání (s tříhodinovým bonusem)

Nádherný letní den 7. 7. 2007

Dopis Ježíškovi