Už tě nenechám čekat, mami

Sdílím zamyšlení nazvané Máma čeká. Konečně mi někdo nazul boty mojí mamky tak, že jsem to pochopil. Už tuším, jak to mámy maj.

Příspěvek z Facebooku:

Máma čeká.
Osud každé maminky je čekání na děti.
Čekají na ně v těhotenství.
Pak před školkou, školou.
Čekají na ně, v mládí, návrat z párty.
Čeká na ně, až se vrátí z práce, aby měli teplé jídlo.
Čekají na děti s láskou, úzkostí, někdy i se vztekem, který je hned přejde, když je vidí a mohou je obejmout.
Ujisti se, že tvoje stará máma nemusí déle čekat.
Navštivte ji, obejměte ji, milujte ji, jako jste to nikdy předtím neudělali.
Nezvyšuj hlas, když se tě na něco zeptá.
Je to tvá matka, která od té doby, co ses narodil/a.
Věděla a chtěla vědět všechno, dokud žije.
Nenech ji na TEBE čekat.
Změň její osud čekání.
Ačkoliv ji zestárly nohy, tak vězte,
srdce tvé mámy nikdy nezestárne.
Miluj ji, dokud můžeš...




28. 7. 1988 – Snímek je z dovolené na Slovensku. Super prázdniny v rekreační oblasti Duchonka. Je mi tam 14 let a taťka právě dokumentuje jakousi sázku. Podrobnosti si nepamatuju. Před stanem vykukuje igelitová taška ELITEX, modro-červený potisk.



Zdroj: https://www.facebook.com/vlasta.m.hrochova/posts/3961834800510271