Rodné Ústí nad Orlicí má na Facebooku super stránku se starými fotografiemi. Zapomenuté Oustí. Vypůjčil jsem si od nich sbírku tištěných pohlednic, které z dětství pamatuju. A nemůžu se vynadívat...
Retro pohlednice Ústí z osmdesátých let
Můj neoblíbenější a nejtypičtější ústecký pohled. Budu popisovat. Náměstí, to je asi nejzajímavější úhel pohledu na dvě věže. Mrakodrap, budova Elitex, koncernový podnik. Plovárna. Tam jsem poprvé ochutnal točenou vychlazenou kofolu. Pohled na město nad Lázeňskou ulicí.
Pohled z konce osmdesátých let. Vozový park na Mírovém náměstí je reprezentativní! Vpravo nahoře je sídliště na podměstí, kterému se říká Hečmanda, v popředí sámoška. Vlevo dole chata na Andrlově chlumu, vedle Kulturní dům SKP (Sdružený klub pracujících) a Hotel Poprad.
Celá osmdesátá léta v trafikách a prodejnách PNS zažloutlé ve stojanech. Typicky typické. Dobré. Výborné. Celek, náměstí, budova Elitexu. Sídliště Na Štěpnici focené ze sídliště Dukla. Neobvyklý výhled s komínem kotelny. Vkusně vyfocená chata na Andrláku. Bašta.
Nádherný kousek. Kostel focený z pavilonu. Znak města, hezký, starý. Jedna z mála pohlednic, která obsahuje snímek architektonického skvostu, úchvatné funkcionalistické budovy divadla. Interiér i exteriér naprosto úžasný. Divadlo od architekta Kamila Roškota je moje nejkrásnější stavba světa. Náměstí je nasnímáno z parádní perspektivity.
Socialistický fujtajbl. Nuda. Chválím znak a nejlepší možné použité řazení snímků.
To ale zdaleka nejsou všechny pohlednice z let, na které velmi často ostřím, protože byly zásadní pro formování mého vidění světa: 1980 až 1989. A děkuju, bylo to dnes hezké vzpomínání.
Přidám ještě tři zajímavé fotografie ze stránky Zapomenuté Oustí.
Bonusové snímky
Unikátní fotografie. Dům, ve kterém jsem vyrůstal, dokonce celý úsek ulice Polská, ještě neexistuje. Přibližně 1970. Staví se dům, ve kterém bydleli děda s babičkou. Ten náš je dnes za těmi pahorky v levé části snímku. No, prostě daleko! Takových dobrých 150 až 200 metrů...
A teď současnost (1. 2. 2021). Dům v Polské jsem dal pod lupu. Nádherná proměna.
Vývěsní skříňky nad náměstím si nemůžu pamatovat. Ale ty nad hudebkou, vedle podnikové prodejny Perly, jsem skenoval třikrát týdně. Chodil jsem do Lidové školy umění Jaroslava Kociana na hodiny kytary a zpěvu. K tomu hudební nauka s paní učitelkou Věrou Kněžkovou, to bylo prima. Třikrát týdně.
Foto plakátu automobilových závodů v roce 1989. Plakát se povedl. Automobilové závody, to byla velká akce: Uzavřený obchvat městem, Královéhradecká. Proměnil se v parkoviště. Procházeli jsme se tam a obdivovaly rychlé stroje. Vybavuje se mi úžasný Bedřich Petr jako komentátor. Skvěle ozvučené. Moderní. Profi. To byla pecka.
Všechny fotografie, reprodukce a obrazové materiály jsou ze stránky Zapomenuté Oustí.
Komentáře
Okomentovat