Tvořte si ve své mysli takový svět, po jakém toužíte, a nezabývejte se tolik světem, který se vám nelíbí, říká Jaroslav Dušek

Přepis myšlenek Jaroslava Duška z rozhlasového rozhovoru, který se odehrál v březnu 2021.

"Prostě jsem si zvykl, že život přijímám. Že ho přijímám se všemi jeho aspekty, různými možnostmi. Zároveň jsem si s plnou pokorou připustil, že nemusím všemu rozumět. Nemusím hned znát smysl všech událostí, které probíhají. Při tom si můžu představit (to snad můžu), že ty události mají smysl. Mají smysl, i když zrovna já ho nemusím hned plně pochopit a plně vidět.

Určitě víte, že v životě se odehrávají situace, kdy prožíváte něco, co se vám třeba nelíbí nebo se vám to nezdá dobré. V tu chvíli vám to připadá jako nespravedlivé nebo jako nějaký projev osudu. Po nějaké době najednou koukáte, že to vlastně bylo dobrý. Že bylo dobrý, že vás vyhodili z práce. Nebo, že vás opustil partner, partnerka. Protože to ve vás zažehlo novou jiskru nebo nové možnosti. Objevil jste novou sílu. To, co původně vypadalo, jako bezvýchodná situace nebo jako trest, se projeví jako něco, co vám dalo novou sílu. Probudilo to ve vás nové roviny a nové možnosti.

V jednotlivých úrovních vědomí vnímáte svět nebo sebe sama určitým způsobem, který v té úrovni vědomí je obvyklý. Na to, abyste se posunul do jiné úrovně vědomí patrně potřebujete nějakou svou sílu, důvod, nebo jakýsi záměr, že dovolíte, připustíte nebo požádáte, můžete poprosit o to, aby se ty další roviny před vámi otevřely. Často jde o to - jenom to pozvat. Uvolnit se a připustit tu možnost. To třeba lze někdy ve spánku, ve snech, ve snění. Někdy je možné požádat před usnutím, aby se před vámi otevřel jiný svět, další rovina. Může se to stát.

Pakliže vy nějakým způsobem vyzáříte záměr do prostoru o tom, že byste chtěl tu změnu, že po ní toužíte, tak patrně někoho potkáte. Potkáte buď nějakou knížku, nebo člověka, film, inspiraci, která vás může nějakým způsobem jaksi posouvat dál, nebo vám dávat naději, zažehnout jiskru. Ta aktivita ale vychází od dotyčného člověka.

Jde o to pochopit, že mysl a myšlenky nejste vy. Jde o to pochopit, že to, co vás ovládá pomocí myšlenkových logaritmů a paradigmat, že to nejste vy. Je to určitý typ myšlení, který je obvyklý v daném místě, v dané úrovni vědomí. Vy jste bytost, která může postupovat dál do prostoru, kde vás myšlenky nemusejí ovládat. Kde naopak se stáváte zvláštním typem vědomí, které pozoruje sebe samo a vnímá svůj vlastní pohyb. Je to velmi zvláštní stav, pocit, ale je to pro nás přístupný. Můžeme to trénovat. 

Někdy to jde ve spánku. Je dobré před usnutím si přát různé věci a popřát si sobě vše dobré, harmonické. Posouvat se do jiných rovin, které jsou přístupné. Kdykoliv můžete meditovat, oddávat se vnitřnímu snění. Možná je to praktičtější, než svádět nějaký boj s domnělými draky, které ve skutečnosti vytvářejí naše myšlenky.

Tvořte si ve své mysli takový svět, po jakém toužíte, a nezabývejte se tolik světem, který se vám nelíbí. Pakliže podlehneme - naši pozornost plně stravuje svět, který se nám nelíbí - tak se nemůžeme z toho takzvaného domnělého bludného kruhu vymotat. Protože nám ohromně odebírá energii. Když dovolíme tomuto přízraku, aby se sytil naší energií, udržuje se tím na živu.

Je to fantóm. Není to nic skutečného. Je to živeno jen našimi negativními emocemi: Strachem. Hněvem. Vztekem. Bolestí. Pocitem bezvýchodnosti. 

Je mnohem šikovnější tvořit ve své mysli pomalu, lehce, bez nějakých tlaků. Pomalu, lehounce přetvářet svět na něco, co se nám líbí a v čem chceme žít. Myslím si, že málo lidí si uvědomuje tvůrčí sílu své obrazotvornosti. Lidé si neuvědomují, že neustále vytvářejí svou vlastní budoucnost tím, jakou přítomnost prožívají. Chceme-li prožívat jinou budoucnost, tak je potřeba už v přítomnosti začít ten pohyb uskutečňovat. Krok za krokem. Pomalu, jemně. Jsem zastáncem teorie jemné akce. 

Věřím v sílu klíčícího semínka, které má schopnost prodrat se třeba skrz beton nebo skrz asfalt. Síla života se nedá zastavit. Jde o to naučit se tuto jemnou sílu následovat a posilovat jemnou silou vlastního dechu, určitou něžností, láskyplností, kterou v sobě pěstujeme právě ve chvílích, kdy je nám nejhůř. 

Celkem jednoduchý postup: Všimněte si něčeho krásného. Začněte vnímat něco, co na vás působí svou krásou. Ať je to zpěv ptáků, východ slunce, pohled dítěte, tvář vaší partnerky. Všimněte si něčeho, co ve vás vyvolá pocit krásy a ten prohlubujte a pěstujte. Myslím, že vždycky tam něco najdete."

Jaroslav Dušek

Zdroje:

• Přepis částí telefonátu Jaroslava Duška z rozhovoru s Ondřejem Kubalou na Frekvenci 1 dne 29. 3. 2021, redakčně upraveno. Zdroj: YouTube, kanál Živůtek, https://youtu.be/0ZMBK3Ch4Tc
• Doplněno ilustračními obrázky z animovaného filmu Cesta do fantazie (2001), režie Hayao Miyazaki, výrobce Studio Gibli